Lexikon dřevin: buk

Popis bukového dřeva

Barva: načervenale žluté až načervenale hnědé (napařené) dřevo; nepravé jádro červené až červenohnědé, vlnitě až zubatě odstíněné stupně = fakultativní barevné jádro
Textura: stejnoměrná, lehce fládrovaná (tangenciální řez), lehce pruhovaná (radiální řez), vzácněji pommelé (tangenciální řez), jemně rýžkovaná, málo dekorativní.

Kulatinu a řezivo je třeba chránit před přímým slunečným zářením a stále dohlížet na opatření k ochrně dřeva; řezivo co nejdříve po pořezu vyskládat do hrání a proložit tenkými proklady; počáteční teplota při umělém sušení 50 až 60 ºC; lze namořit na třešeň, mahagon aj. druhy dřev; kmeny s hrubou kůrou mohou být ve vnějších vrstvách radiálně a tangenciálně zvlněné; dřevo je dobře opracovatelné; metody přípravy prizem pro krájení: jednoduché půlení na výšku, křížové dělení; jakost dřeva na ohýbání: čerstvá, rovnovlákná kulatina bez jádra; nejvyšší stáří 250 až 300 let; mýtní věk 100 až 140 let; tvorba červeného jádra nastává asi v 80 letech; buk byl vyhlášen stromem roku 1990.

 

Výskyt

Západní, střední a jižní Evropa; severní Španělsko, jihovýchod Anglie, Dánsko, jih Švédska, západ Polska, v pohořích Rumunska, Balkánského poloostrova, Itálie a Korsiky; na severu roste převážně v rovinách, na jihu jen v pohořích; v Evropě zaujímá asi 10% celkové lesní plochy, což odpovídá přibližně 17 mil. Hektarů bukových lesů; v Německu, Francii a Švýcarsku se podílí na celkové lesní ploše 10 až 20%, na Balkánském poloostrově 35 až 40%; stinný druh stromu; citlivý na nízké teploty a na pozdní mrazy.

 

Názvy v ostatních jazycích

Rorbuche, Buch, Gemeine Buche (D); hétre (F); beech (GB, USA); faggio (I); neukem (NL); bukva (HR); fag (RO); haya (E); buk (CZ, SK, PL, RUS); rädbok (S); bükk (H); bukev (SLO).